!!Za čo trhám ruky, nohy, hlavy!!
Za reklamy!
Za blbé komenty typu: ,,Si blbá, čo to píšeš za blivajzy a ty nevieš vôbec písať." Beriem kritiku, ale len rozumnú. Blog obsahuje yaoi(boys love)
Kopírovanie. Autor tohoto blogu som JA (pri hrách spoluautory) a tak to prosím rešpektujte.
Zatiaĺ všetko, časom ma určite niečo napadne :D
Vaša Tsuky

On! 2/2

7. února 2013 v 15:36 | Am a Tsu |  Jednorazovky
A druhá :)

Chuchi: Začnu se smát nad jeho výrazem.
Aien. ,,Čo je na mne vtipného?"
Chuchi: "Tvůj výraz a..." směji se tak moc, že to nemohu doříct.
Aien. Prídm ku nemu a začnem ho štekliť.
Chuchu: "Nee~" začnu se točit dokolečka a snažím se ubránit před jeho ručkama. Když se budu smát ještě o něco víc, asi se počůrám.
Aien: ,,nemal si sa mi rehotať." Šteklím ho ešte via
Chuchi: "Nee, už dost, ne, dooooost~" směji se a snažím bránit.
Aien. ,,Také pánskeho," zaškerím sa.
Chuchi: "Prosím," žadoním už smíchy zmučeně.
Aien: ,,A dostanem pusu?"
Chuchi: Takovou podmínku jsem nečekal. Natolik mě to překvapí, že se na chvíli přestanu smát. Rychle mi hlavou proběhne několik myšlenek, ale ta hlavní je - miluje mě, aniž bych si to uvědomil, měl jsem ho také rád, i když ne až takhle, ale... nějak se můj cit... především dneškem změnil. Je to Aien. Aien. "Ano," uculím se nakonec.
Aien: Nahnem sa nad neho a čakám na neho.
Chuchi: Zvednu ruce a každou mi zakryji jedno oko, aby nic neviděl. Pak se k němu pomalu nahnu a něžně ho políbím. Pak se opět odtáhnu.
Aien: ,,ďakujem," usmejem sa.
Chuchi: Znovu se mi zardí tváře. Rychle se otočím a zamířím opět k pití. "Alespoň, že poděkuješ," snažím se rozpaky zakrýt slovy.
Aien: Musím sa usmievať. je krásny..
Chuchi: Čapnu sklenici a piji jako divý.
Aien: Sledujem hom nemôžem si pomôcť.
Chuchi: Nenápadně na něj po očku kouknu. Málem se ve sklince utopím, když si všimnu, jak upřeně na mě hledí.
Aien: Usmejem sa. ,,Páčiš sa mi.,"
Chuchi: "Hm," polkynu a opět stočím pozornost k němu.
Aien: ,,Ľahneš si ku mne?" natiahnem ku nemu ruku.
Chuchi: "Ah... Em... Ano... Proč ne..."
Aien: Zložíme sa do polohy aká nám je príjemná a pozeráme telku.
Chuchi: Je to osvěžující pocit. Jen takhle s někým ležet a dívat se na film. Ani jsem natušil, jak moc mi něco takového chybělo.
Aien: Jemne ho hladim po boku.
Chuchi: Nasmívám se jako sluníčko na hnoji. Je to tak krásné. Ležím před ním, zády se o něj opřu.
Aien: Jemne ho hladim po boku.
Chuchi: Nasmívám se jako sluníčko na hnoji. Je to tak krásné. Ležím před ním, zády se o něj opřu.
Aien: Prejde mnou elektrický prúd. Jemne prejde Chuchimu po krku.
Chuchi Zahyhňám se a nakloním hlavu. Jsem opravdu lechtivý a citlivý.
Aien: ,,Príjemné?"zapojím aj ústa.
Chuchi: "Hmm," natáhnu nohy a trochu se natočím.
Aien: Prechádzam mu po krku A klucnej kostim
Chuchi: "A-Aiene," zavzdychám a nohy opět skrčím.
Aien: Pozriem na.neho. ,,Copak láska?"
Chuchi: Upřeně na něj hledím. Je to Aien. Aien. Snažím se potlačit vzpomínky, které se mi derou na mysl.
Aien: Vidím, že sa začína plašiť. Dám mu ľahkú pusu a znova sa uložím do pôvodnej polohy.
Chuchi: Znovu se díváme na film, ale věci, které se mi vybavily nechtějí znovu odeznít v zapomnění. Otočím se k němu čelem místo zády a obejmu ho.
Aien: ,,Zlé spomienky, maličký?" sakra ja som idiot. Nemal som to robiť.
Chuchi: "Hm," přikývnu a dál se ho držím jako klíště.
Aien: Jemne ho hladim. ,,Neboj už su preč..a ja už nič také robiť nebudem pokiaľ ty nebudeš chcieť.''
Chuchi: "Já chci," hlesnu tichounce. "Jen..."
Aien: ,,Bojíš sa...nie, nechcem.nič unahlit."
Chuchi: Mlčím. Pouze ho objímám a poslouchám tlukot jeho srdce. Působí jako ukolébavka.
Aien: ,,Už bude dobre," zasepkam mu.
Chuchi: "Já vím. To protože je tu Aien," zašeptám již napůl spící a nevnímám, co vlastně říkám.
Aien: ,,Zlatičko moje," usmejem sa. Vezmem si ho do náručia a odnesiem do postele.
Chuchi: "Hm," mrumlám něco nesrozumitelného a otočím se. Pak rukou pátrám po Aienově teplu, ale nikde ho nemůžu nahmatat.
Aien: Skočím si ešte pre pitie a hneď pri ňom leží. Schuli sa ku mne ako mačka.
Chuchi: Konečně najdu, co hledám. Polštář nechám za sebou a zcela automaticky si hlavu položím na jeho rameno. Nějak jsem se na něm stal závislí, s normálním polštářem se už skoro nevyspím.
Aien: Jednu ruku vnorim do jeho vlasov a pomaly zaspávám
Chuchi: Strach, který mě jímal již zcela vymizel. Klidně oddechui.
Aien: nakoniec zaspim bezestnym spánkom. Nikdy sa mi nič nezdalo a inak tomu neni ani dnes.
Chuchi: Trochu se zavrtím a najdu si ještě pohodlnější polohu. Zdá se mi o dnešku. O tom, co se stalo na vyhlídce.
Aien: ,,Sakra," zahuhlam. Obrtiera sa mi ....
Chuchi: Znovu se během snu zavrtím. Slova, která se mi vrací ve vzpomínkách a prolínají do snění ve mně probouzejí novou vlnu rozpaků a radosti. Nemůžu zůstat v klidu.
Aien: Už dooost, knučim v duchu. Som tvrdý a čakám kedy ma kopne.
Chuchi: Nakonec přestanu, jak ve snu, tak i v realitě Aiena pevně obejmu a zaháknu se o něj i nohama. Chci ho cítit co nejblíže.
Aien: Tak toto si tiež mohol odpustiť.
Chuchi: Už ležím klidně, ale pustit se ho odmítám.
Aien: Snažím sa mu vykrutit, ale ešte viac svrdnem.
Chuchi: "Co je?" zahuhlám ještě spící a mžourám na něj slepenýma očima.
Aien: ,,Zlatiii...pusti ma potrebujem na záchod." ani moc neklamem.
Chuchi: "Hm," pustím ho neochotně.
Aien: ,,Spinkaj." dam mu jemnú pusua utekám urobiť si dobre.
Chuchi: Snažím se spát, jak říkal, ale bez něj mi usnout nejde. Zvednu se a zamířím kolem koupelny do kuchyně se napít.
Aien: S tlmenym výkrikom vyvrcholím. Celý čas som mal pred očami Chuchiho.
Chuchi: Zaslechnu tlumený výkřik zrovna, když jdu zpět do postele. Zarazím se. Myslel jsem, že Aien už bude v posteli, ale... Když mi dojde, jak zavzdychání s výkřikem vyznělo, zrudnu a zamířím rychle pod peřinu.
Aien: Už kľudne sa vrátim do izby. ,,Nespiš?"
Chuchi: Mlčím a dělám, že spím, i když tomu tak není.
Aien: Sadnem si ku nemu. ,,Drobec, ja viem že nespiš."
Chuchi: Ztuhnu. Nevím, jak zareagovat. Třeba mě jen zkouší. Dál pokračuji v předstírání spánku.
Aien: ,,No tak..." Jemne mu prejdem po boku.
Chuchi: Ještě víc zazmatkuji. Rozhodnu se změnit taktiku. "Hmmm," zamumlám, jako kdybych se opět probouzel. "Co?" zašeptám rozespale a zamžourám očkama.
Aien: ,,Mňa neobkafneš, viem, že si nespal, lásko."
Chuchi: "Ale snažím se o to," huhlám.
Aien: ,,Keď som prišiel, tvári si sa vyhukane."
Chuchi: "Hmmm..." mručím, zavřu oči a přemýšlím, co říct. Když nad tím budu moc přemýšlet, znovu zrudnu, znám se.
Aien: ,,Ty moja malá parička," zasmejem sa.
Chuchi: Už mi nachoví tváře. Rychle schovám obličej do polštáře.
Aien: ,,Drobeeec," zasmejem sa a ľahnem si ku nemu.
Chuchi: Pln rozpaků odmítám odlepit hlavu od polšáře. Špatně se mi dýchá, ale nějak mi to zrovna ted nepřekáží.
Aien: ,,Nepozrieš sa na mňa?"
Chuchi: V reakci na jeho slova si přudce sednu, přičem si stále před obličejem držím polštář, pouze ho poposunu trochu níže, aby mi koukaly pouze oči.
Aien: Stiahnem mu vankúš a jemne ho pobozkam. ,,Krásne sa červenáš."
Chuchi: Sedím s polčtářem na klíně a hledím mu do očí.
Aien: ,,Tak už mi povieš prečo si nespal?"
Chuchi: "Nemohl jsem bez tebe usnout," odpovím popravdě. Přeci jen kvůli tomu jsem se tu převaloval, než jsem šel dolů.
Aien: ,,Už tu budem s tebou, neboj." ľahnem si a jeho si otočím ku sebe. Len dúfam, že sa o mňa zase nezačne obtierať.
Chuchi: Hlavu si poslušně položím na svůj polštář a ležím spořádaně vedle něj.
Aien: S úsmevom zaspim.
Chuchi: Slyším, jak Aien ve spánku klidně oddechuje, ale já usnout nemůžu. Studí mě polštář. I postel je nějaká chladná, když se k Aienovi nemůžu lepit. Potichoučku se zvednu, abych ho nevzbudil a zamířím dolů. Ještě než úplně zmizím, otočím se, abych se ještě jednou ujistil, že jsem ho svým počínáním neprobudil. Spí. Zamířím ke gauči. Zabalím se do teplé chlupaté deky jako housenka a sleduji televizi.
Aien: zobudím sa na chlad. Zašmátram vedľa seba...nič. Vykotúľam sa z postele a zamierim dole, kde ho nájdem v kukličke z deky. ,,Húsenička moja...pod si ľahnúť hore."
Chuchi: "Aine," kouknu na hodiny. Je to asi dvacet nebo třicet minut, co jsem sešel dolů. "Podívej, dávají staré scénky," těkám pohledem mezi jím a televizí.
Aien: Sadnem si ku nemu. Veď zajtra je sobota.
Chuchi: "Měl bys jít spát," kouknu na něj starostlivě. Má kruhy pod očima a nevypadá zrovna vyspaně.
Aien: ,,S tebou by mi v tej posteli bolo lepšie."
Chuchi: Pousměji se. "Dobrá," vypnu televizi a stále omotaný v dece se došourám a doskáču nahoru do postle, do níž skočím pomalu placáka.
Aien: Musím sa smiať. ,,Kukličko moje." Stiahnem si ho ku sebe.
Chuchi: Ještě mě křikreje peřinou a pak začne zese spokojeně usínat. I mě se brzy klíží oči. Přeci jen jsem opravdu v teplíčku.
Aien: Spokojne chrupkám.
Chuchi: Znovu se mi zdá sen, ale jen velice matně. Nic si z něj určitě nebudu ani pamatovat.
Aien: ráno ma zobudia paprsky slniečka. Otvorím oči a pozerám na to nádherné stvorenie čo spí pri mne.
Chuchi: Sotva ráno otevřu slepená očka, spatřím Aienovu tvář. Prohlíží si mě, nepatrně se začervenám a začnu se kutálet po posteli, abych se z deky vysvobodil.
Aien: ,,Ešteže máme tak veľkú posteľ," podotknem.
Chuchi: Zasměji se jeho poznámce. Když jsem konečně volný, obalý mě chlad. "D-Dobré ráno," zadrkotám vítězně.
Aien: ,,Myslím, že si mal ostať tak ako si bol." stiahnem ho ku sebe pod perinu.
Chuchi: Automaticky se k němu stulím. Krásně hřeje.
Aien: Rukou mu prechádzam po boku. Mám nutkanie prejsť aj na zadoček.
Chuchi: "Jak ses vyspal?" zvednu k němu zrak. Už vypadá lépe než v noci.
Aien: Celkom fajne...čo ty."
Chuchi: "Dobře," uculím se. Nakonec jsem spal jako nemluvně.
Aien: ,,To som rád." Znova vo mne rastie chtič.
Chuchi: Pořád se uculuji a ještě chvíli si užívám jeho tepla. Pak se neochotně vyhrabu zpod peřiny. Mám strašný hlad.
Aien: Pomaly idem za ním.
Cuchi: S dobrou náladou přiskočím k lednici a začnu hledat něco dobrého ke snědku.
Aien: Keď je pri dreze zo zadu ho obimem.
Chuchi: Pousměji se a všeho nechám. Jeho ruce na mém břiše uchopím do svých.
Aien: ,,si nádherné stvorenie," zasepkam a ústami mu jemne prechádzam po krku.
Chuchi: "Aiene," zašeptám a nakloním hlavu tak, abych ho mohl políbit.
Aien: Vychutnávam si jeho pery a hladim ho na brušku.
Chuchi: Je to tak dokonale idilický pocit. Cítím, jak mé city k němu vzrůstají každou vteřinou strávenou po jeho boku.
Aien: Zamierim ku jeho bradavke.
Chuchi: "Hm," ozvu se mu do úst poplašně. Pak si v duchu nadávám. Jsem hrozný. To se těch vzpomínek na slizké doteky nikdy nezbavím?
Aien: Okamžite sa stiahnem. ,,Prepáč," hneď sa začnem ospravedlňovať.
Chuchi: "To nic," ještě jednou ho políbím a vrátím se k přípravě snídaně. Cítím se strašně. Aien za nic nemůže a já...
Aien: Nachystám taniere, na ktoré nabere jesť a pustíme sa do toho.
Chuchi: "Itadakimasu," popřeji mu s úsměvem.
Aien. Kývnem a jem.
Chuchi: Vypadá sklesle... A za všechno můžu já. Nedávám na sobě nic znát a s úsměvem dosnídám.
Aien: Umyjem taniere. Trošku mi to pkazilo náladu, ale nechcem ho nútiť.
Chuchi: Když umývá nádobí, nenápadně se vytratím do koupelny. Rychle si vyčistím zuby, opláchnu obličej, hodím na sebe rifle a zamířím ke vchodovým dveřím. "Musím si něco vyřídit," prohodím směrem k němu, aniž bych se na něj podíval, rychle se obuju a hodím na sebe bundu.
Aien: ,,Daj na seba pozor, dobre," stihnem skôr ako zatresne dvere. Niečo má núti ísť za ním, ale radšej to nespravím. Miesto toho sa natiahnem na gauč ku telke.
Chuchi: Když jsem venku, ještě se ohlédnu a podívám na okno. Aien u něj nestojí. Žádné pocity z toho neplynou. Otočím se a zamířím zamlženou ulicí.
Aien. Sakra, prečo je zrazu tak odmeraný? Asi som nemal...asi som na neho išiel moc rýchlo. Som dement.
Chuchi: Asi po dvaceti minutách chůze dorazím k menší bytovce. Otevřu dveře a zamířím do nejvyššího patra, kde zaklepu na poslední dveře na chodbě.
Aien: nakoniec ja sám idem von a mierim do parku.
Chuchi: "Ahoj," pousměji se na osobu přede mnou. Musím se v duchu zasmát jeho překvapenému výrazu. "Máš chvilku čas na starého kamaráda?" zeptám se. Po chvíli se vzpamatuje a přikývne. Začne mě zdravit a pozve mě dovnitř.
Aien: Sadnem si na lavičku a pozorujem padajúce listy.
Chuchi: Asi po čtvrt hodině, kdy se seznámíme s novinkami naznačím, proč jsem přišel. Zvážní. Sám navrhne, abychom šli raději ven se projít. Vděčně přikývnu. Procházíme se městem a povídáme si. Musím se smát, když začně pro odlehčení líčit nějaké historky.
Aien. pomaly idem hore ulicou...keď uvidím Chuchiho a nejakého chalana ako sa dobre zabávajú...nie on...ni, nie ,nie je to len jeho kamarát. Žiarlivosť do mňa kope ako besná.
Chuchi: Za celou dobu, co se procházíme, a že už mě bolí nohy, jsem mu vylíčil primární důvod své návštěvy. Když jsem domluvil, zastavil se a krátce mě objal. "Už mi nic není," zalhal jsem napůl. Obdařil mě smutným úsměvem. Když jsme se znovu rozešli mluvil jsem dál a on trpělivě naslouchal. Pak začal mluvit on sám. Tentokrát naslouchám každému slovu já.
Aien: Zúrivo tresnem do steny. Stále si nepripúšťam, že by medzi nimi mohlo byť nieo viac. Nie, sú len kamaráti a basta.
Chuchi: Smutně hledím před sebe. Sleduji kostky chodníku a sklesle naslouchám tomu, co praví. Najednou mi na hlavě přistane ruka a rozcuchá mi vlasy, "Nebuď smutný a poslouchej," zasměje se. Přikývnu. Zrovna procházíme kolem mého starého domu, ale moc okolí nevnímám. Soustředím se na jeho hlas a především na význam slov, která jeho hlasem zní.
Aien: Nakoniec zamierim domov a pustím sa do prípravy obeda.
Chuchi: "Tohle bude na dýl," ozve se po chvíli. Přikývnu. "Máš ještě čas, potřeboval bych ještě..." usměji se, ale zaváhám. Přeci jen jsem neřekl Aienovi kam jdu. A... nemám na něj číslo. Jak je možné, že spolu žijeme, dokonce se tak dlouho známe, ale nemám jeho číslo? ..Ano, předtím to bylo kvůli Kurokimu, ale teď... "Je to důležité," ozve se znovu kamarád. Nakonec souhlasím. Doufám, že Aienovi nebude vadit, když se dnes opozdním.
Aien: Keď nepríde domov snažím sa nechitiť záchvat žiarlivosti. Len pobehujem po dome ako tyger
Chuchi: Nakonec opět zamíříme k němu domů. Už se ochladilo a je mi zima, tudíž jsem rád. Když dorazíme na místo, kouknu na hodiny, jsem nervózní z toho, co řekne Aien, ale... tohle je důležité.
Aien:Vezme si pero a papier a začnem len tak niečo čmárať.
Chuchi: Vycházím zpět na tmavou ulici s úžasným pocitem. Cítím se jako volný pták. Zarazím se a lépe se kolem sebe rozhlédnu, "To už je tma?!" ....Aien mě zabije.
Chuchi: Rozběhnu se noční ulicí. Špatně se mi dýchá, jak mě chladný vzduch bodá do plic, ale i tak se nezastavím. "Konečně," oddechuji ztěžka a zahledím se na rozsvícené okno. Když jdu po schodech nahoru, myslím, že vyflusnu plíce.
Aien: Keď sa otvoria dvere, priskočím ku nemu a obímem ho.,,Kde si bol?"
Chuchi: Rád bych nějak odpověděl, ale nemůžu popadnout dech. Nějak se mi točí hlava.
Aien. ,,Vieš ako som sa o teba bál?"
Chuchi: Omluvně se na něj podívám a začnu si sundávat promrzlou bundu. Je mi strašlivá zima.
Aien: Len si povydychnem. Keby mi niečo chcel povedať tak to spraví.
Chuchi: Když vidím jeho výraz, chci něco říct, ale jen naprázdno otevřu pusu a trochu zachraptím a rozkašlu se. Hodím po něm další omluvný pohled.
Aien: ,,To nič," usmejem sa. ,,Ale zajtra nikam..evidentne budeš chorí."
Chuchi: Pousměji se. Rychle běžím se převléci a pak do kuchyně is udělat teplý čaj, abych mohl mluvit.
Aien: Počkám kým si ku mne sadne.
Chechi: Spokojeně vedle něj popíjím čaj. Už se cítím mnohem líp.
Aien: ,,Povieš mi kde si bol?"
Chuchi: "Hm," polknu, "všude možně," odpovím popravdě. "Omlouvám se, že jsem se celý den neozval, ale... nemám tvůj lelefon..."
Aien: ,,Jo aha." Posuniem ku nemu tušku a papier, lebo tipujem, že mobil pri sebe nemá.
Chuchi: Pousměji se a z kapsy vytáhnu telefon, který mu podám.
Aien: Tak predsa. Podám mu svoj a na jeho naťkám svoje číslo.
Chuchi: Udělám stejně tak a telefon mu vrátím. Šťastně se přitom usmívám.
Aien: ,,Si hladný," opýtam sa.
Chuchi: Zakroutím hlavou, "Už jsem jedl."
Aien: ,,Aha." Na viac sa nezmôžem.
Chuchi: "Stalo... se něco? Pořád se na mě zlobíš?"
Aien. ,,Len si mi ešte nepovedal kde si bol....a s kým."
Chuchi: "Jak jsem řekl, všude možně. A s... jedním kamarádem," zabloudím pohledem na stůl.
Aien. Nejdem to rozoberať.
Chuchi: Rozezvoní se mi telefon. Šáhnu po něm. Proč mi teď volá, když jsem od něj před chvílí odešel?
Aien. ,,nebudem rušiť," idem do obývačky.
Chuchi: "Ah, klidně tu-" zavře za sebou dveře,"buď," dořeknu do prázdné místnosti. "Ano?" zvednu telefon. "Proč mi voláš? Před chvílí jsem od tebe odešel."
Aien: Televízia je zapnutá a tak si ku nej ľahnem. Žárlím.
Chuchi: Začne mi něco vysvětlovat. Musím se zasmát, když se to snaží přirovnat k veverce.
Aien: Musí sa tak smiať? Sakra, so mnou sa nikdy takto nesmial...od srdca...
Chuchi: "Dobře," zvážním, "děkuju moc. Jsi moje záchrana."
Aien: Stisnem dlane. Mám chuť tam vtrhnúť a niečo na neho zakričať.
Chuchi: "Já taky, tak ahoj a ještě jednou děkuji," ukončím konverzaci.
Aien. Radšej začnem myslieť na zelenú lúku....zaberá to.
Chuchi: Přejdu do obýváku a přisednu si k Aienovi. Mám strašně dobrou náladu.
Aien: Stále sa dívam na telku.
Chuchi: Všimnu si jeho kamenného výrazu. Natáhnu k němu ruku a chci mu odhrnout několik vlasů, které mu spadly do obličeje.
Aien: Uhnem pred jeho rukou.
Chuchi: Ztuhnu. Ještě chvíli držím ruku ve vzduchu, než se vzpamatuji a stáhnu si ji k sobě. Po hrudi mi přeběhne úzkost. "C-Co vůbec dneska dávají?" zaimprovizuji.
Aien: ,,nejaké hovadiny. Idem do sprchy." Posatví sa a mierim hore.
Chuchi: "....Dobře," promluvím opět od již prázdné místnosti.
Aien. Teplá sprcha ma ako tak uvoľní, ale stále nie osm vo svojej koži. Idem do izby.
Chuchi: Stále sedím před televizí. Nevnímám ji. Koukám do prázdna před sebou. Přitáhnu si k sobě nohy a snažím se nevnímat úzkost, která mi svírá hrudník.
Aien: Opriem sa a čelo postele. Mje vnútro je ako v ohni. Spaľuje ma a zžiera.
Chuchi: Pocit úzkosti mi vrací vzpomínky, ve kterých jsem se cítil podobně. Problikávají mi před očima. Když už myslím, že to nemůžu vydržet, natáhnu se pro telefon. Automaticky hledám Aiena, až pak mi dojde, že je nahoře a nemusím mu volat. Ruka s telefonem mi klesne na gauč.
Aien: Pomaly zídem dole do obývačky a sadnem si ku Chichumu. Chvíľu na neho pozerám a potom ho obímem. ,,Neopustíš ma? že nie.."
Chuchi: "N-Ne, proč bych-" nechápu jeho chování. Stále dokola a dokola se mi v hlavě přehrává, jak uhl před mojí rukou.
Aien: ,,Dnes..dnes som ťa videl s tým chalanom...a počul som, ako sa smeješ...s ním...." nedokážem dopovedať.
Chuchi: "Cože?" najednou mi to dojde, "Je to jen kamarád, známe se od základky."
Aien: ,,Verím ti...len dnes keď som vás videl spolu...kopla ma žiarlivosť."
Chuchi: Z nějakého důvodu mé nitro zahalí radost, která úzkost nadobro vytlačí. Žárlil. On žárlil. Jsem tak šťastný. Prudce ho obejmu.
Aien: Stisnem ho. Bože...dúfam, že už nikdy ma takýto záchvat nechytí.
Chuchi: "Ty muj truhliku. Nikdy bych tě za nikoho jiného nevyměnil. A ani s nikým jiným nic neměl, když znám... tvé city." Tisknu ho k sobě.
Aien: ,,ďakujem," usmejem sa. Neprežil by som, keby chodil s niekým iným. už dosť veľký horor bol ten predtým. Teraz už bude len môj.
Chuchi: S úsměvem se poodtáhnu. Hledím mu do očí a s obavami vztáhnu ruku k jeho obličeji. Něco ve mně se bojí, že znovu uhne.
Aien: Nevhám jeho ruku, nech si robí čo chce. Ľúbim ho.
Chuchi: Šťastně zamrkám, když neuhne a pohladím ho po tváři. Pak se k němu nahnu a věnuji mu dlouhý, hluboký polibek.
Aien: Do bozku sa zapojím so všetkou vervou.
Chuchi: Potěšeně mu polibek oplácím a rukou mu zajedu pod triko.
Aien: Prekvapene na neho pozriem ale potom pokračujem kde som skončil a pridám ruku na jeho zadočku.
Chuchi: Pusměji se mu do úst a i druhou rukou si najdu jeho holou hruď.
Aien. ,,Ty malý prvokatér," zasmejem sa a zídem na krk. Zo zadočku sa presuniem pod jeho krku.
Chuchi: Tak je to správně. Už se nebojím. Je to Aien. Když mě přestane líbat na krku, opět mu věnuji polibek na ústa. Pak mu nadzvednu triko a schovám pod něj svou hlavu. Líbám ho a hladím rukama po celém bříšku a hrudi.
Aien: ,,Nemusíš.." zachrčím, ale neviem či by som dokázal prestať.
Chuchi: "Chci," ozvu se mezi polibky z pod jeho trika a pokračuji v tom, co dělám.
Aien: Prevrátim sa nad neho a stiahnem z neho triko. To isté urobím aj so svojím a vrhnem sa na jeho hruď.
Chuchi: Zavzdychám a trochu se prohnu.
Aien: Je tak sladký. ,,Chutíš dobre," zamumlem mu do hrude a presuniem sa na bradavku.
Chuchi: Když se jeho jazyk dotkne mé bradavky, polohlasně zasténám. Rukama zamířím k jeho hlavě a ramenům, po kterých ho hladím
Aien. Pomaly zídem z bradaviek na bruško, pri ktorom sa chvíĺu zdržím a zatiaľ cez látku nohavíc láskam jeho úd.
Chuchi: Vzrušením se můžu zbláznit. Jeho doteky jsou tak příjemné. Plné lásky a něhy.
Aien. Nakoniec ho vyslobodím aj zo spodného prádla. Začnem ho jemne olizovať a nakoniec ho celého pohltím.
Chuchi: "A-Aiene," zavzdychám slastí a prohnu se v zádech.
Aien: Stačí chvíľa a vystrekne mi do úst. Pobozkám ho.
Chuchi: "Aiene," zrychleně oddechuji. Využiju jeho polibku a obejmu ho.
Aien. ,,Lásko," usmejem sa.Môj penis síce bolestne stoná, ale to momentálne neni podstatné.
Chuchi: Pustím ho a svá ústa přesunu na jeho krk. Znovu ho začnu hladit po těle.
Aien. Zastonám. ,,Chceš pokračovať?"
Chuchi: "Ovšem," pohladím jeho přirození po celé délce.
Aien: Napnem sa. Len dúfam, že to potom nebude ľutovať. Nasliním si prsty a pomaly do neho jednám vniknem.
Chuchi: Ucítím tlak, ale nijak nepanikařím. Snad poprvé to bude s někým, u koho si myslím, že mě opravdu miluje. Nahnu se a políbím ho.
Aien. Bozk mu oplácam a jemne pohybujem prstom.
Chuchi: Ani si neuvědomuji, že od samého začátku musím být rudý jako rajče. "Aiene," opakuji jeho jméno už po několikáté.
Aien: Pridám druhý a tretí prst a snažím sa ho čo najviac roztiahnúť. Nechcem aby ho to bolelo.
Chuchi: Je tak ohleduplný. Každým jeho dotekem či polibkem jsem si stále jistější svým zjištěním.
Aien: Vytiahnem prsty, čo je doprevádzané nesúhlasným mraučaním. Usmejem sa a pomaly do neho začnem vnikať niečím iným.
Chuchi: "Mm," zavřu oči a skřivým tvář bolestí, když už je ve mně skoro celý.
Aien. Preniknem do neho až po koreň a nehýbem sa. Miesto toho ho len bozkávam a hladím.
Chuchi: Pod jeho polibky a doteky bolest rychle odezní. Polibkem mu dám vědět, že už je vše v pořádku a může pokračovat.
Aien: Opatrne sa pohnem a keď nevidím žiadnu bolesť pridám.
Chuchi: Bolest nahradí spousta jiných pocitů, které mi víří nitrem. Začnu trochu pohybovat boky proti němu. Dám si ruku před ústa, abych zabránil nebo alespon tlumil hlasité steny, které se mi derou z hrdla.
Aien: Odhrniem mu ruky z úst. ,,No tak...chcem ť apočuť," usmejem sa a z neho sa viderie slastný výkrik.
Chuchi: Rudý až na patách dál hlasitě vzdychám pod jeho přírazy.
Aien: Uchopím jeho penis a začnem ho trieť. Jeho vrchol donúti vystreknúť aj mňa.
Chuchi: Hlasitě oddechuji. Aien ze mě vystoupí a svalí se na mě. Posuměji se.
Aien: ,,Bolo to krásne," poviem tíško. ,,Milujem ťa."
Chuchi: Celý zaplavený stejným pocitem zvednu ruce, které kolem něj obtočím. Sevřu ho v náručí a zašeptám, "Také tě miluji, Aiene."
Aien: Stále sa usmievam. Vo mne vybuchujú tie najkrajšie pocity na svete.
Chuchi: Stále ho objímám a tulím se k němu. Jak moc ho miluji. Jeho jediného tolik, nejvíce za celý svůj život. Většího citu snad ani mé srdce není schopno.
Aien. Už nikdy nechcem aby bol s niekým iným. Bude len môj a ja sa o neho budem starať.
Chuchi: "Aine, já, nechci, aby sis myslel něco špatného, já... za tím kamarádem jsem šel jen kvůli tobě," zašeptám. Neudržím se, musím mu to říct.
Aien. ,,Ja viem....ja som sa choval ako debil, máš právo na vlastný život. Gomene."
Chuchi: "Tak jsem to nemyslel, vlastně... mě neskutečně těší, že jsi žárlil," zastydím se, "jde o to, že... jak jsem se pořád bál a... ten kamarád je vystudovaný psycholog. Nechtěl jsem se tě bát a..."
Aien: ,,Ach zlato. Som rád, že už si v poriadku."
Chuchi: "Hm," přikývnu, "ale především je to díky tobě," poděkuji mu polibkem. "Tak moc tě miluji, Aiene."
KONIEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama