!!Za čo trhám ruky, nohy, hlavy!!
Za reklamy!
Za blbé komenty typu: ,,Si blbá, čo to píšeš za blivajzy a ty nevieš vôbec písať." Beriem kritiku, ale len rozumnú. Blog obsahuje yaoi(boys love)
Kopírovanie. Autor tohoto blogu som JA (pri hrách spoluautory) a tak to prosím rešpektujte.
Zatiaĺ všetko, časom ma určite niečo napadne :D
Vaša Tsuky

8.kapitola◘x◘◘

13. února 2013 v 15:15 |  Za lásku sa bojovať oplatí (s Myst)(yaoi, činné)
:)

Akio: Začnem vrnieť ako mačka. Obtočím mu ruku okolo krku a pritiahnem si ho do bozku.
Kaito: Polibek mu opětuju a natisknu si ho na sebe. " Miluju tě Akio." Vydechnu mu do rtů, když se otře o můj klín.
Akio: ,,Aj ja teba," zamumlem a obkročmo si na neho sadnem. Rukou začnem putovať po svojom tele.
Kaito: Chytnu ho za zadeček a vysadím si ho víc na sebe. " Máš dokonalé tělo." Zašeptám a políbím ho na krk.
Akio:Niečo zabrblem a začnem vysadať.
Kaito: Nechám ho, aby si dělal co chtěl a já zatím obšťastňuju jeho tělo doteky a motýlími polibky.
Akio: Vzdychám ako lasná kurva. Ale čo...jeho dotyki mmi sú strašne príjemné.
Kaito: Vezmu do zubů jednu Akiovu bradavku a začnu si s ní hrát. Jeho vzdychání je rajská hudba pro moje uši. Mohl bych se s ním milovat celé dny a stále by jsme objevovali něco nového.
Akio: Cítim, že už pomaly budem. Začnem vysadať rýchlejšie a svoj úd spracovávam v tempe prírazov.
Kaito: Jeho ruku nahradím svojí a hraju si s jeho mužstvím dokud se neprohne v úlevné křeči. V ten moment dojdu k vrcholu i já. Akio se mi opře o hrudník a hlavu položí na rameno. " Byl jsi úžasný," zašeptám mu do ucha a začnu ho omývat.
Akio: ,,Ty tiež," poviem unavene a nechám sa umývať. Keď ma doumýva umyjem aj jeho a hrabem sa von z vane.
Kaito: Vezmu Akia do náruče a otřu ho do saténového ručníku. Potí ho odnesu do postele."Zůstaň ještě chvíli vzhůru, donesu ti něco k jídlu ano?" Vyjdu z pokoje.
Akio: Počkám na neho. Keď donesie jedlo rýchlo to zjeme a zaľahneme. V momente spím.
Kaito: Musel mít pořádný hlad, když to všechno sní tak rychle a pak hned usne. Odnesu tác se zbytkama a sednu si k němu na postel. Pohladím ho po vlasech a jemně ho do nich políbím. " Nikdo mi tě nesebere a nenechám nikoho, aby tě vzal zpátky do pekla," zašeptám tiše.
Akio: Podvedome cítim Kaitovú energiu. Blažene vzdychnem.
Kaito: Vezmu si knížku a chvíli si čtu. Potom se mi samovloně zavřou oči a s Akiem v náručí usnu lehkým spánkem, ve kterém mě doprovází jeho oči.
Akio: Snívajú sa mi krásne sny, v ktorích sme s Kaitom šťastný a nikto nám to šťastie enmôže zobrať.
Kaito: Upravím si Akia v náručí, protože sklouznul trošku dolů. Pořád sladce spinká, tak ho nechám a koukám se na jeho uvolněný obličej. Je nádherný.
Akio: Sladko chrupkám mimo realitu.
Kaito: Akio se vzbudí až odpoledne a krásně se u toho protahuje. " Dobré odpoledne miláčku," políbím ho na pootevřenou pusinku.
Akio: Hneď mu bozk oplatím.,,Umm...tak takto sa chcem zobudzať vždy."
Kaito: " Dokud tady budeš se mnou, vždycky se budeš takhle probouzet." Slíbím mu.
Akio: ,,Milujem ťa." Znovu ho pobozkám.
Kaito: " To víš, že já tebe taky miluju. Máš hlad miláčku?" Zeptám se ho.
,,Ani nie." Zarzu ma bolestivo bodne v hllave a začnem vidieť mlživo. Sakra...nejak dlho bol kľud.
Akio? Co se děje? Broučku slyšíš mě, nesmíš se mu poddat." Zatřesu s ním.
Akio: Pritúlim sa ku Kaitovi a snažím sa odolávať bratovi. Je strašne silný.
Kaito: Hladím ho po zádech a snažím se ho utěšit. Nevím, jak zabránit tomu, aby ho bratra přestal ovládat.
Akio: Konečne sa mi podarí ho vipudiť. Zmičene zakvílim.
Kaito: " Ššš to bude v pořádku," chlácholím ho a snažím se odpoutat jeho pozornost od bratrova psychického útoku.
Akio: Vytrhnem sa mu. ,,Kto...kto ste?" naozaj ho nespoznávam,
Kaito: Zarazím se. " A-akio, ty mě nepoznáváš?" Myslím, že mám momentálně vyděšený výraz v obličeji.
Akio: ,,Mal by som?" opýtam sa. Kto to sakra je?
Kaito: Úplně ve mě zatrne. " Jsme milenci." Vypálím na něj. Můj mozek tohle nepobírá. Co se stalo? Je to snad nějaká zkouška ze strany jeho bratra? Co mám vůbec dělat?
Akio: ,,Milenci? Ja mám milenca?" Nakloním hlavu do strany. Môj mozog to nejako nechce pobrať.
Kaito: " Co všechno si pamatuješ Akio? Víš, kdo seš, odkud seš a proč seš tady?" Ptám se ho se strachem z odpovědí.
Akio: ,,Viem, že sa volám Akio...ale to viem od teba....inak mi nezapína."
Kaito. Zamračím se. To je hodně špatné. Mám strach, že když u řeknu pravdu, tak ude mě uteče, ale proč, nic špatného jsem mu neudělal. " Jsi démon Akio. Tvůj bratr se tě pokouší ovládnout, aby mě mohl zabít. Nevím proč. A vypadá to, že ti vymazal paměť, aby sis nic nepamatoval. Možná si myslí, že když jsi v nevědomosti, bude snažší tě ovládnout, ale to se mílí. Já mu nedovolím, aby ti ublížil, protože tě miluju." Obejmu ho.
Akio: Zachvejem sa. ,,Démon? Ja?" toto už môj mozog fakt nepoberá. ,,A..a kto je môj brat." odtiahnem sa od neho.
Kaito: " Tvůj bratr je Satan." Zašeptám to jméno. Nerad ho vyslovuji. " prosím, pokus se vzpomenoout si aspoň na něco." Žádám ho.
Akio: ,,Je mi to ľúto....nejde to. Vieš, keď sa ma dotkneš tak sa mi rozbúcha srdce....cítim, akoby som si ťa pametal...ale...ale keď sa na teba len tak pozerám.....nepametám sa."
Kaito: V očích mě zapálí zrádné slzy. Nechci, aby mě viděl brečet, tak se zvednu a zavřu se v koupelně, kde si sednu pod vanu a obličej schovám do dlaní. " Proč mu takhle ubližuješ. Je to tvůj bratr. Jestli chceš mě, tak ale neubližuj jemu." Šeptám si pro sebe.
Akio: Smutne za ním pozerám. Z nejakého dôvodu ma bodne pri srdci. Zaklopem na kúpelnu.,,Počuj...ak...ak ma máš naozaj rád....tak ja sa posnažím vspomenúť si....len mi prosím pomôž. Bez teba to nezvládnem."
Kaito: Otřu si oči a otevřu dveře. " Akio, dá ti času kolik potřebuješ, jen mě neopouštěj. Nechcu, aby ses vrátil zpátky do pekla. Zůstaň tady prosím se mnou." Přitáhnu si ho do náruče.
Akio: ,,Neboj...pokúsim sa spmenúť si len mi to bude trochu trvať."
Kaito: Přikývnu. " Pojď, udělám ti něco k jídlu" Vezmu ho za ruku a jdeme do kuchyně, kde ho posadím za stůl. Vezmu z lednice příslušné ingredience a pustím se do přípravy těstovinového salátu se zeleninou a kuřecím masem. " Rád chodíš na společné procházky. Mluješ Vanilkovou a Citrónovou zmrzlinu a když máš nadbytek energie, tak se milujeme tak dlouho, dokud nejsi vyčerpaný." Pousměju se nad vzpomínkami minulých hodin.
Akio: Nad tou poslednou vetou sčerveniem....,,Aha...takže sme už spolu spali."
Kaito: Přikývnu. " Už nespočetkrát. Skoro vždycky jsi přitom divoký, když v tobě převládne stránka démona, ale to na tobě miluju.Jsi moje láska."
Akio: ,,Kiež by som ti mohol povedať to isté," poviem smutne. Naozaj sa snažím vydolovať aspoň nejaké utržky spomienok, ale nič
Kaito: " Já počkám. Nechci na tebe tlačit, jen proto aby sis vzpomněl. Nechci tě ztratit. Až se najíš, tak tě vezmu na nějaká místa, ke jsme spolu byli, třeba si vzpomeneš." Podívám se na něj a dám jídlo na talíř. Položím ho před něj a já si taky trochu nandám.
Akio: S chuťou sa do toho pustím.,,Mňam, je to perfektné." Po jedle sa len tak zapráši. Umyjem po sebe tanier a vezmem aj ten jeho. a v tom ma niečo napadne...,,Ako sa vlastne voláš?" je mi to trochu trápne že neviem ako sa volá.
Kaito: Mrzí mě, že si nepamatuje ani moje jméno, ale jemu to zazlívat nemůžu. To jeho bratr je příčinou všechn problémů. " Kaito," promluvím. " Běž si vzít mikinu a půjdeme ven." Požádám ho a zatím si sednu ke stolu, abych na něj počkal.
Akio: V jeho očiach uvidím smútok. Kľaknem si ku nemu a pohladím ho po líci. ,,Nebuď smutný." Jeho tvár je naozaj krásna a nechcem aby na nej bol smútok.
Kaito: " Nejsem smutný, jen mám vztek na tvého bratra," Povzdechnu si a pohladím ho po tváři. " Tak šup, běž si pro věci a půjdeme ven," Usměju se na něj a vezmu si z věšáku bundu.
Akio: Vezmem si bundu...dúfam že je moja....a idem za ním.
Kaito: Počkám, než přijde zpátky. Mezitím jsme mu z botníku vyndal boty. Obujeme se a vyjdeme ven. Lehce mu stisknu ruku a vedu ho na místa, kde jsme byli. Každé mu popíšu. Šli jsme i na místo, kde nás tehdy v noci napadli démoni. Byli jsme v cukrárně i v parku. Prostě všude, a co jsem si vzpoměl.
Akio: Sú to naozaj krásne miesta, ale ja si stále nevspomínam. Sakra. Pozrem na Kaita.
Kaito: Přemýšlím, kam ještě ho vzít. Spatřím, jak se na mě dívá, tak ho obdařím sladkým úsměvem. Takovým jsem ho obdařil, když jsme se setkali. Nikdy na to nezapomenu. " Pamatuješ si svého bratra?" Zeptám se.
Akio: ,,Nie...povieš mi o ňom?"
Kaito: " Neznám ho. Jen vím, že se tě pokouší ovládat. Párkrát se mu to podařilo a chtěl mě zabít.Dneska odpoledne, když ses vzbudil se o to znovu pokusil, pak se ale něco stalo a když tě nechal, tak sis nic nepamatoval."
Akio: ,,Aha," poviem. Musím si to v hlave nechať uležať. Opriem sa o jeho rameno. Neviem prečo,ale je mi takto strašne príjemne.
Kaito: Vezmu ho okolo pasu a přitisknu si ho k sobě. Je to nádherný pocit. I když si mě nepamatuje, je ke mně přitisknutý stejně jako vždycky. Jeho tělo nezapomnělo, jen mysl...
Akio: Moje telo si ho pametá. Reaguje na neho automaticky. Objímem ho okolo pása a už nikdy ho nechcem pustiť.
Kaito: " Věř mi nebo, ale jsem s tebou šťastný. Od té doby, co jsme se poznali a já se do tebe zamiloval, neexistuje nikdo důležitější,než ty" Políbím ho do vlasů. Sedíme na naší lavičce a koukáme na jezírko.
Akio: Tak rád by som mu povedal niečo také pekné ale nemôžem. Proste sa ku nemu len tisnem a užívam si jeho blízkosť.
Kaito: " Až budeš chtít jít domů, tak řekni ano? Nechci, abys mi nastydnul." Pousměju se na něj. Je tak rozkošný a hlavně je to můj démonek. " Myslíš, že by ti mohla démoní moc pomoct znovu si vzpomenout?" Napadne mě.
Akio: ,,Možno že hej...poznáš nejakého démona v okolí?"
Kaito: " Myslíš, že by stačil i polodémon?" Zeptám se ještě. Jestli jo, tak bych mohl zkusit vrátit jeh vzpomínky zpátky.
Akio: ,,Ak bude ma´t dosť sily tak hej."
Kaito: " Akio, prosím teď se na mě nesmíš zlobit. Já tajil jsem ti to a doufal jsem, že to tak bude pořád. Jednou, když na tě ovládl bratr a zaútočil na mě, jsem použil , kterou jsem mnoho let skrýval. Jsem polodémon, ale nikdy jsme jím být nechtěl." Zašeptám s obavou v hlase.
Akio: ,,Ty..ty si.. kto? Mama alebo otec," opýtam sa trochu zarazene. Netipujem že to bude mať od brata.
Kaito: " Otec," zašeptám. " Nejsem na to hrdý, ale půvd nezměním." Sklopím hlavu. " Ale kvůli tobě udělám všechno, jen mi musíš říct, co mám udělat."
Akio: ,,Nejak sa mi musíš dostať do hlavy a potom vpustiť vspomienky ktoré chceš do mojej hlavy."
Kaito: " Ale radši doma ano?" Mám strach, že by se něco mohlo stát.
Akio: ,,Dobre." Domov ideme dosť rýchlo. Chcem mať svoje spomienky čo najrýchlejšie späť. Chcem vedieť kto to je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama