!!Za čo trhám ruky, nohy, hlavy!!
Za reklamy!
Za blbé komenty typu: ,,Si blbá, čo to píšeš za blivajzy a ty nevieš vôbec písať." Beriem kritiku, ale len rozumnú. Blog obsahuje yaoi(boys love)
Kopírovanie. Autor tohoto blogu som JA (pri hrách spoluautory) a tak to prosím rešpektujte.
Zatiaĺ všetko, časom ma určite niečo napadne :D
Vaša Tsuky

3.kapitola

22. února 2013 v 19:07 |  Spojení v jedno (Am, Myst a Tsu)
Mori: Přikývnu. Včera jsem byl na obhlídce ve sborovně a náhodou jsem si všiml jeho složky. Ostatně proto jsme s Shiroem věděli, že přijde někdo nový.
Shiro: " Tak veď, mám zlý pocit, jako ty." Zamrazí mě v zádech.
Nao: Zaškrka mi v bruchu a tak idem potichu dole. Nikto neni doma a tak si urobím jedlo.
Mori: Znovu přikývnu. "Dobře. Ten pocit je nesnesitelný. Čím více se na něj zaměřím, tím je silnější." Vedu ho na místo, které jsem viděl ve složce.
Shiro: Nevím, zas až tolik to necítím. Nevím, čím to je, ale u Moriho je ten pocit silnější. Musí to mít něco společného s jeho...no...znásilněním...
Nao: Zase ma bolí zadok a tak jem v stoje.
Mori: Přistoupím ke dveřím a zarazím se. Udělám několik kroků zpět a zkontroluji adresu. Je správná. Zamrazí mě.
Shiro: " Mori? Co cítíš? Řekni mi to." Naléhám
Nao: Plačem...bolí ma celé telo a najviac duša.
Mori: "Já- Já tam nechci jít, Shiro... Nechci, ale je tam... Nao." Zahalí mě smíšené pocity. Nakonec se rozhodnu. "Musíme tam, Shiro, je to vážné," přistoupím ke dveřím a kleknu si k zámku. Zkontroluji ho. Je odemčeno. Kdyby nebylo, poradil bych si jinak. "Hlavně potichu," zašeptám. V duchu se trochu třesu. Vejdeme tiše do domu.
Shiro: Jdu mu těsně v závěsu. V domě je cítit Naova bolest. " Musíme ho najít." Zašeptám.
Nao; keď počujem kroky vylakane sa rozbehnem ku schodom.
Mori: Věděl jsem to. Skočím mu do cesty a chytnu si ho do náruče. "Šššš, to jsme my, štěňátko, šššš," začnu s ním jemně konejšivě pohybovat. Nemusím se ani rozhlížet. Vím, co se v tomhle domě děje. V duchu se sám třesu, ale musíme být Naovi oporou.
Shiro: " Jdu volat strýci, kupujeme ten byt." Zavrčím podrážděně a vytočím číslo. Během pár minut má všechno vyřízené. Pohladím Naa po tváři a dám mu lehký polibek. " Jdu ti zbalit věci, tu nebudeš už ani minutu."
Nao: Pri tých slovách sa.zobudím. ,,Nie nemôžete ma odtiaľto zobrať. On...on ma má v opatere a kedykoľvek ma od vas smie vziať. Ani jeden z vas neni dospelý.'' v hlase mám zufalost.
Mori: "Pospěš si Shiro," kouknu na něj. Zastavil se na schodech. Podívá se mi do očí a přikývne. "Štěňátko," otočím se k němu a nepouštím ho, "v první řadě tě tu rozhodně nenecháme. Půjdeš s námi, nemusíš se tu trápit. Je spoustu cest jak od toho utéci a mi tě po té cestě klidně i poneseme v náruči. A... já jsem plnoletý."
Shiro: Vyběhnu schody a podvědomě najdu Naův pokoj, kde mu hned začnu balit nejdůležitější věci.
Nao: Upriem na neho uslzeny pohľad. ,,Ale...ako to že chodíš s nami? Ja sám mám ledva 16."
Mori: "To," odmlčím se a soucitně ho pohladím po vlasech, "je na dlouhé vyprávění." Je mi z toho všeho strašlivě úzko. Nemůžu uvěřit, že i Nao. Pevně, ale jemně ho obejmu a hladím ho po zádech. "Všechno bude dobré," zašeptám mu.
Shiro: Sejdu schody. " Jdeme, mám všechno důležité." Ohlásím těm dvoum. Na vypadal už trošku klidnější. " Měli by jsme si pospíšit, cítím zlo." Podívám se na ně naléhavě.
Nao: Oklepem sa a idem s nimi.
Mori: Když jsme dostatečně daleko, musím si na chvilku sednout. Nevěřil jsem, že se takhle někdy budu cítit. "Půjdeme radši rovnou do nového bytu, že?" snažím se mluvit, abych se zbavil myšlenek.
Shiro: Přikývnu. " Půjdeme tam a zabydlíme se. Pak tam jeden z nás počká a druhý si půjde pro svojě věci, takhle se vystřídáme. Spřádám plán"
Nao: Ani neceknem. Bojím sa zosatat sám s....s tým čo mi balil veci.
Mori: Zpozorním a podívám se na štěňátko. Vidím mu na očích, co ho trápí. "Běž si pro věci, já tam se štěňátkem zůstanu, pak se prohodíme." Chci si s ním promluvit o samotě. Zaženu zlé vzpomínky a vstanu. Vyrazíme k novému domovu.
Shiro: Přikývnu. Možná, jsem to v té škole trochu přehnal, ale to už je jedno, nejde to vrátit. Doklušu do bytu a matce známím, že se stěhuju.
Nao: Mi sa zatiaľ premiestime do toho bytu. Celý čas som ako duch.
Mori: Odemknu a sedneme si do budoucího obýváku. "Tak jo, štěňátko." Podívám se na něj a mile se pousměji. "Proč se bojíš Shiroa? Víš, že není zlý a záleží mu na tobě. Možná... je občas ráznější, ale když se mu zahledíš do očí, spatříš v nich bezbřehou laskavost."
Shiro: Naskládám své věci do batohu a dvou sportovních tašek. Pro zbytek si můžu kdykoliv přijít. Matka mě nikdy nezavrhne, sama to řekla a já jí věřím. Vydám se zpět do nového bytu
Nao: ,,To pre to v škole...ty si mi aspoň dovolil sa ku tebe stúliť ale pochybujem, že on by mi to povolil.''
Mori: Pousměji se a pohladím ho po tváři. "Dovolil. Možná by to nechtěl přiznat, ale opravdu by ho těšilo, že by ses k němu přitulil a dal by ti veškerý pocit bezpečí, který by dokázal. Zkus ho obejmout a poslouchej pouze jeho srdce, vnímej jeho teplo... Pak pochopíš," znovu ho pohladím. To už se otevřou dveře, a objeví se v nich Shiro.
Shiro: " Pozdravuje vás mamka." Vydechnu ztěžka místo pozdravu a tašky dám do jednoho rohu. " Pokud máte žízeň, tak je kuchyňka zařízená a teče i voda. Kdo si dá?" Optám se, když do ní jdu.
Nao: ,,Ahoj," pipnem nesmelo, keď je ešte pri dverách.
Mori: Usměji se na Naoa. Všimnu si, jak to Shiroa překvapí a znatelně potěší. "Oba si dáme něco k pití," řeknu Shiroovi a nakloním se k Naovi. "Viděl jsi, jak se mu něco pohnulo v očích. Opravdu ho to potěšilo. Jen tak dál, štěňátko." Jsem za Shiroa rád.
Shiro: Natočím nám všem vodu a donesu jí do obýváku. " Tu máte drahoušci." Sednu si proti nim na zem. " Jak se ti tady líbí Nao?" Zeptám se ho. Mori to tady už zná...
Nao: ,,Je to tu pekné. Um, zatiaľ som bol len tu a tak som nevidel ostatok."
Mori: "Ah, gomen," uculím se. "Ukážeš mu to tu, Shiro? Zatím si skočím pro věci já."
Shiro: Přikývnu. " No problemo." Zazubím se. " No, nená to tady zatím nic extra, ale časem si to tady vybavíme, jak smi budeme chtít. Vybavená je jenom koupelna a kuchyň. V obýváku je jen pohovka a v ložnici jen postel. Pár dní se tady bude dát přežít." Podám vyčerpávající informace.
Nao: Usmejem sa a držím si od neho ako taký odstup.
Mori: "To mi připomíná. Když prodám byt, můžeme si vzít některé věci ode mě. Víš ne, ty, které jsem kupoval nedávno. Nepatří k bytu." Ještě jim zamávám a už zmizím ve dveřích. Určitě si spolu budou rozumět.
Shiro: " Hai, hai," zavolám ještě za Morim, kterého už není. " Jestli chceš, můžeš se jít podívat do jednotlivých mísností a já počkám tady."
Nao: Opatrne sa ku nemu pritisnem. ,,Nechcem byť sám," zašepkam. Trocha sa chvejem.
Mori: Mířím domů a neubráním se vzpomínkám na věci minulé. Zpomalím.
Shiro: Něžně ho obejmu. " Mrzí mě to, co jsem způsobil ve škole. Jen, byl jsem už z toho všeho zoufalý a podrážděný. Už ti nikdy neublížím, slibuju." Políbím ho do vlasů.
Nao: ,,Beriem ťa za slovo." zavriem oči.
Mori: Dorazím domů a místo balení si lehnu na postel. Není mi moc dobře.
Shiro: Přikývnu. Pustím ho a jdu si sednout. Pohledem mu nabídnu místo vedle mě, asi jsem to zkonil.
Nao: Posmutiniem. Tak predsa ma nenechá objať ho. Sadnem si ku nemu na gauč a čakám.
Mori: Přitáhnu si k sobě deku a zavřu oči.
Shiro: Vidím, jak vedle mě sedí, jako hromádka neštěstí. Za pas si h přitáhnu k sobě a druhou rukou pohladím po tváři. " Vím, že to slova neodčiní, ale polepším se."
Nao: ,,Tvoje objatie mi celkom stačí." Znova sa na neho natisnem.
Mori: Ani nevím, jak dlouho tak ležím, ale nakonec se nějak sesbírám a jdu si začít balit to nejnutnější.
Shiro: Pousměji se a jemně ho políbím na rty.
Nao. Nesmelo mu bozk oplatím.
Mori: Když jsem hotov, sednu si na gauč. Nemám zrovna moc zářivou náladu. Povzdechnu si. Měl bych se vrátit za těma dvěma.
Shiro: Za zátylek si ho přitáhnu blíž k sobě a polibek prohloubím.
Nao: Keď sa mi jeho ruky rozbehnú po tele, poľakane sa od neho odtiahnem.
Mori: Nějakou dobu trvá, než se vůbec dostanu zpátky. Když tam ale jsem, mám pocit, že bych tam nyní chodit neměl. Poslechnu své tušení, ostatně jako vždy, a jdu si sednout do parku hned vedle domu.
Shiro: " Prosím, neboj se mě." Zašeptám a podívám se mu do vystrašených očí. " Už ti neublížím."
Nao: ,,M-mohol by si na to ísť pomalšie?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nakamura Nakamura | 23. února 2013 v 18:26 | Reagovat

Máš to krásně napsané. Přeju jim to.Shiro musí být šťastný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama